Od rozvlákněné suroviny k vylisovanému a zaklíženému listu
Tuvaranesol je redakční projekt o ručním papíru: o vláknech, ze kterých hmota vzniká, o práci holandru, o čerpací formě a rámečku, o odvodnění, lisování, sušení a klížení. Text sleduje jeden arch od suroviny až po uložení ve stohu.
Bavlněný linters, len, konopí a sběrový papír se chovají jinak už při rozvlákňování. Délka vlákna rozhoduje o pevnosti i o průsvitu listu.
Naběrání, odkapání, překlopení na plstěnec, lisování, sušení. Každý krok odebírá vodu jinak a jinak ovlivňuje tvar hotového archu.
Co na těchto stránkách najdete
Projekt je členěn podle skutečného sledu prací v dílně. Nejprve suroviny a jejich příprava, potom rozvlákňování a řízení mlecího stupně, dále čerpání listu a jeho rovnoměrnost, odvodnění a lisování, sušení volně na vzduchu i pod zátěží, klížení a jeho vliv na psaní, barvení hmoty a vkládané příměsi, a nakonec formáty archů a jejich uložení.
- bavlněný linters, len, konopí, sběrový papír
- délka vlákna, fibrilace a mlecí stupeň
- tvrdost vody a její vliv na hmotu
- klížicí prostředky a plniva
- forma, rámeček a síto
- naběrání, odkapání, překlopení
- lisování mezi plstěnci
- sušení, rovnání a skladování
Čtyři suroviny a čtyři různé listy
Bavlněný linters je krátké vlákno získané z chmýří kolem semen. Rozvlákňuje se rychle, hmota je poddajná a list má měkký omak, plný povrch a dobrou stálost. Právě proto bývá výchozím materiálem, na kterém se dá naučit citlivost ruky, aniž by do práce vstupovaly komplikace s dlouhými vlákny.
Len je delší a pevnější. Vyžaduje důkladnější přípravu a delší práci v holandru, protože vlákna mají sklon se srážet do chomáčů. Odměnou je pevný, spíše tvrdý list s výrazným průsvitem, který se dobře chová při ohybu a snese opakovanou manipulaci.
Konopí se v mnohém podobá lnu, bývá však hrubší a v hmotě zůstávají patrné delší svazky. List má znatelnou strukturu a nerovnoměrný průsvit, což u některých prací není vada, ale záměr. Sběrový papír, tedy již jednou vyrobený a rozvlákněný materiál, má vlákna zkrácená a částečně poškozená předchozím zpracováním; hodí se pro tlustší archy, pro barevné směsi a jako doplněk k čerstvým vláknům, méně už tam, kde je potřeba pevnost v tahu.
Na čem záleží při volbě suroviny
- k čemu má arch sloužit: psaní, tisk, kresba, vazba, obal
- jak velký formát chcete čerpat a jak pevná hmota k tomu je potřeba
- zda má být povrch hladký, nebo záměrně strukturovaný
- kolik času můžete věnovat rozvlákňování
- zda budete hmotu barvit, protože podklad vlákna ovlivňuje výsledný odstín
Rozvlákňování a práce holandru
Holandr je nádoba s oběžným kanálem, ve kterém rotuje válec s noži nad pevným spodním nožem. Vlákno mezi nimi neprochází jednou, ale opakovaně dokola, a při každém průchodu se dále štěpí. Nejde přitom primárně o zkracování: dobré rozvlákňování znamená rozvláknění povrchu, tedy fibrilaci, kdy se z vlákna uvolňují jemné výběžky, které se v listu navzájem propletou.
Hmota je otevřená, list rychleji odvodňuje, má sytější strukturu, větší objem a měkčí omak. Bývá méně pevný a při vlhku se snadněji rozvolňuje.
Vlákna jsou jemnější a hustěji propletená. List je pevnější, průsvitnější a tvrdší, ale odvodňuje pomaleji a při sušení se výrazněji sráží.
Mezi těmito krajnostmi leží celý rejstřík možností. Praktické je vést si o mletí jednoduché záznamy: druh vlákna, doba, přítlak, teplota hmoty na konci a stručná poznámka, jak se hmota chovala při čerpání. Po několika várkách se z poznámek stane spolehlivější vodítko než jakýkoli obecný návod.
Čerpací forma, rámeček a rovnoměrnost listu
Forma je rám potažený sítem, rámeček je volný rám, který se na formu přikládá shora a vymezuje okraj archu. Prostor mezi nimi rozhoduje o tom, kde hmota skončí a kde vznikne charakteristický měkce vybíhající okraj. Síto může být husté a hladké, nebo z rovnoběžných drátů; podle toho má hotový list buď rovnoměrný průsvit, nebo viditelnou kresbu žeber.
Vlastní čerpání je krátký, souvislý pohyb. Forma se ponoří do kádě v mírném úhlu, srovná do vodorovné polohy, zvedne a nechá odkapat. Zatímco voda odtéká, provede se lehké zavlnění, aby se vlákna uspořádala do více směrů a nezůstala orientovaná jen podél jednoho tahu. Přebytek pohybu vytváří vlny v hmotě, nedostatek zase list nerovnoměrně zesílí u jedné hrany.
Nejčastější příčiny nerovnoměrného archu
- hmota v kádi není před nabráním promíchaná a vlákna klesla ke dnu
- příliš pomalé zvednutí formy, kdy se vrstva stačí posunout
- nedodržený vodorovný stav formy během odkapávání
- chomáčky nedostatečně rozvlákněného lnu nebo konopí
- pěna na hladině, která zanechává v listu drobné jamky
- příliš řídká hmota, která nedá archu potřebnou plošnou hmotnost
Odvodnění plstěnci, lisování a sušení
Čerstvě nabraný list drží pohromadě jen vodou. Překlopí se proto na vlhký plstěnec, kde se na sebe vrství další archy proložené dalšími plstěnci. Vzniklý stoh jde do lisu, kde se tlak zvyšuje postupně: prudké zatížení vytlačí vodu příliš rychle a v listu zůstanou otisky a natržená místa.
Po lisování se archy oddělují a suší. Volné sušení na vzduchu, zavěšené nebo na roštech, dává listům živější, mírně zvlněný charakter. Sušení pod zátěží mezi savými deskami vede k plochému, klidnému archu vhodnému pro psaní a tisk. Obojí je legitimní; rozdíl je v tom, jak moc má být na listu vidět, že vznikal ručně.
Klížení a chování listu pod perem
Nezaklížený list je savý. Inkoust se v něm rozpíjí podél vláken a tah pera ztrácí hranu. Klížení tuto savost omezuje: buď se prostředek přidá přímo do hmoty ještě před čerpáním, nebo se hotový suchý arch klíží povrchově ponorem či nátěrem. Vnitřní klížení působí rovnoměrně v celé tloušťce, povrchové zpevňuje především líc a rub.
- inkoust se rozbíhá do stran
- papír je vhodnější pro suché techniky
- guma při mazání trhá povrch
- tah pera je ostrý a stálý
- povrch může být kluzký a odpuzovat vodové barvy
- list je tvrdší a hlasitěji šustí
Míru klížení má smysl zkoušet na malých vzorcích. Stačí čerpat několik archů z téže hmoty, klížit je různě a po vyschnutí na každý napsat stejnou řádku stejným perem. Vzorky se dají uložit spolu s poznámkou o dávkování a při další várce ušetří mnoho dohadů.
Barvení hmoty a vkládané částice
Barvit lze celou hmotu v holandru nebo v kádi, případně jen její část, která se pak přidá do světlejšího základu a vytvoří žilkování. Barevná hmota vypadá za mokra vždy sytěji než hotový arch; po vysušení odstín znatelně zesvětlá, a proto se vzorky posuzují až suché a nejlépe vedle sebe při denním světle.
Do hmoty se často přidávají viditelné příměsi: kousky rostlinných vláken, jemně nastříhané zbytky barevného papíru nebo nitě z přírodních materiálů. Platí přitom jednoduché pravidlo — čím větší a tužší částice, tím spíš oslabí soudržnost listu a tím opatrněji se s ním musí zacházet při lisování. Drobné, plošné příměsi se do struktury zapojí, hrubé zůstanou spíš ležet na povrchu.
Postup při zkoušení odstínu
- připravit malé množství hmoty stejného složení jako hlavní várka
- obarvit ji v přesně zaznamenaném poměru
- načerpat dva až tři vzorkové archy menšího formátu
- vysušit je stejným způsobem, jaký použijete u celé série
- porovnat suché vzorky vedle sebe a poznámku uložit ke vzorku
Formáty a uložení hotových listů
Formát ručního papíru není dán normou, ale rozměrem formy a dosahem paží. Čím větší arch, tím větší objem hmoty se zvedá naráz a tím obtížněji se udrží rovnoměrnost. Pro běžnou práci se osvědčuje mít dvě až tři velikosti formy a k nim odpovídající plstěnce a prokládací desky, aby se stoh nikde nelámal přes hranu.
- stálá vlhkost bez prudkých výkyvů
- bez přímého slunce a bez sálavého tepla
- vodorovné uložení naplocho, ne nastojato
- archy brát za dvě protilehlé hrany
- proklady měnit, pokud zvlhnou
- k stohu připojit lístek s datem a složením hmoty
Spojení s projektem
Tuvaranesol je informační a redakční projekt bez registrace, bez formulářů a bez komerční nabídky. Pokud chcete upozornit na nepřesnost v textu, doplnit zkušenost z vlastní práce nebo se na něco zeptat, napište na [email protected].